Moderní auta překvapují: vypouštějí méně kysličníku uhličitého, než se čekalo
Jato Dynamics, konzultantská firma v oblasti automobilové dopravy, přinesla celkem pozitivní zprávu pro každého, kdo si nerad odpustí ježdění autem, ale není lhostejný k životnímu prostředí. Vyplývá z ní, že nové motory aut rok od roku uvolňují do vzduchu podstatně méně oxidu uhlíku, než se předpokládalo.
Moderní auta prodávaná v 21 evropských zemí od loňského roku produkují v průměru 145,9 g/km CO2. Na první pohled to nemusí být nijak nízká hodnota, ale je o 20 gramů na kilometr nižší než v roce 2003, kdy firma JATO začala tyto údaje shromažďovat.
Vyspělé technologie se zasloužily o snížení emisí velkou měrou, investice do vývoje lepších motorů se ekologicky vyplatí. Polovina z dnes prodaných aut v 21 evropských zemích má průměrné emise oxidu uhličitého nižší než 140 g/km. Před sedmi lety se takovou hodnotou mohla pochlubit méně než čtvrtina nově vyrobených automobilů.
A v loňském roce sjelo z evropských výrobních linek 69 % aut se emisemi CO2 nižšími než 130 g/km. Přitom požadavek Evropské unie byl vyrobit 65 % procent takových aut až v roce 2012. To je důkazem, že plány úředníků evropského parlamentu na ozdravění ovzduší nejsou nijak přehnané a lze je plnit.
Na snížení vyfukovaného kysličníku uhličitého se nepřímo projevila i ekonomická recese. Automobilky neměly odbyt, a proto některé země přistoupily k podpůrným programům označovaným jako šrotovné, kdy vláda dotuje kupce nového vozu zajímavou finanční částkou.
Ač může být ekonomický efekt šrotovného sporný, ekologický je evidentní. Konzervativní majitelé starých kouřících plechovek dostali finanční šťouchanec koupit si moderní auto. Nevadí, že příspěvek pomohl k pořízení většinou malého auta – i to je technologicky vyspělé a se slabším motorem má méně emisí než silné vozy.
Na snížení škodlivého plynu má vliv i zdanění v některých zemích. Například v Německu platí řidiči daň úměrně vysokou k množství oxidu uhličitého, které vypouští jejich auto.
Když tedy německý motorista ví, že bude jezdit hlavně po větším městě, kde bydlí, dokáže si spočítat, kolik ušetří na dani, když si pragmaticky pořídí například malou Toyotu Yaris, než kdyby zvolil Land Rovera, který se mu líbí.
Odměnou za skromnost, že se vzdal vytouženého teréňáku, mu je pocit, že dělá něco pro životní prostředí. A také stovky eur, které by ročně zaplatil na dani navíc za ohromné množství oxidu uhlíku, které silné terénní vozy vyfukují.
Účinný prostředek, jak snížit množství spalin ve vzduchu, je také nenáviděné zvýšení spotřební daně benzinu a nafty. Ekonomové pak sice malují čerty na zeď a spediční firmy vyhrožují zablokováním dálnic, příroda si ale libuje. Čím dražší palivo, tím efektivnější je ježdění a při kratších cestách auta méně zatíží vzduch kysličníkem uhličitým.
Vysoké ceny benzinu a nafty také nejsou nikomu příjemné. Ale čím dál více mají vliv na rozhodování při výběru auta podle spotřeby paliva. Menší spotřeba znamená méně peněz utracených na benzince – a méně kysličníku uhličitého ve vzduchu.
(rub)
Čtěte také:
Čím ekologičtěji Němci jezdí, tím menší daň za auta platí
Nizozemsko chce vybírat silniční daň za každý ujetý kilometr
Vlak na dálnici - vítejte v budoucnosti






